Ocoee je stará indiánská řeka v lesnatém údolí amerického státu Tennessee. Je krásná a široká, širší než jiné řeky, kde se jezdí závody, s velkými vlnami a spoustou vody. Vodní slalomáři o ní říkají, že je spravedlivá. Tady není místo na náhodu. Je jako síto, kterým projdou jen mistři. V roce 1996 se na řece Ocoee změnil život ŠTĚPÁNKY HILGERTOVÉ. Dopádlovala si tu pro zlatou olympijskou medaili. Získala první velký úspěch a s ním i slávu a uznání. O pět let později, po éře, kterou ne nadarmo ve vodním slalomu nazývají érou Hilgertové, se na Ocoee vrátila, aby se zde pokusila vybojovat další titul mistryně světa. Titul, kterým by se kruh její kariéry uzavřel. Ale na spravedlivé řece nedostala šanci. Nikdo ji nedostal. Peřeje marně čekaly na své přemožitele. A kruh se neuzavřel.
Její přebohatá kariéra, korunovaná dvěma olympijskými zlaty, měla vyvrcholit mistrovstvím světa ve vodním slalomu na americké řece Ocoee. To však bylo, kvůli teroristickému útoku na Světové obchodní centrum z 11.září, odvoláno. Po přistání na letišti v Praze byla Štěpánka smutná a zklamaná. Jakoby její jindy tak energická mysl zestárla za deset dnů v Tennessee o pět let. Rozhodnutí o své další kariéře nicméně odložila. „Na přelomu září a října bylo krásné babí léto. Chodila jsem na loděnici trénovat s Lubáskem a voda mě zase začala bavit. Připadala jsem si méně a méně opotřebovaná, znovu jsem dostala chuť závodit. Pokračuji dál.“ Ke zlomovému okamžiku, kdy se ráno probudila a prohlásila dobře, jdu do toho dál, však nedošlo. „Do žádného zlomu jsem se ani netlačila, věřím na přirozený vývoj. Kdyby moje rozhodovací období trvalo až do Vánoc, nehnala bych se ani dnes do nějakého prohlášení. Ale postupně ke mně přicházelo vědomí, co chci dělat, a měla jsem z něj příjemný pocit.“